NAILS - Every Bridge Burning
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, tlak a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Bratislavskí extrémni experimentátori 0N0 v deň jesennej rovnodennosti vo svojom vlastnom vydavateľstve vydali kazetové splitko, na ktorom sa o priestor podelili s nemeckým jednočlenným projektom OWL. Tomu patrí strana A s piatimi skladbami, v ktorých poslucháča Christian Kolf (gitary, basgitara, vokály, syntetizér, v štúdiu mu s bicími pomohol Tentakel Parkinson) vezme na výpravu menej tradične stvárnenými končinami extrémnej atmosférickej hudby. Tá balansuje na pomedzí doom a death metalu, ale oba štýly spracováva v duchu 21. storočia, klasické formy tak miznú v bahne i výbuchoch neuroticky zvoniacich disharmónií a rozdivočených plôch, nad ktorými sa nesie prevažne čistý, ale svojsky exaltovaný vokál, neraz prechádzajúci do kriku a revu. Hudba je často pomerne svižná, objavia sa i náklepy a celkovo je tento na prvé vypočutie ťažšie uchopiteľný kus metalového dunenia, zahalený do psychedelicko-ambientného hávu, rozhodne originálny.
7 / 10
Tam, kde sa OWL vybúri v piatich dejstvách s časovým rozpätím od 1:23 až po 7:55, si S (vokály), A (gitary, vokály) a T (gitary, vokály, programovanie) vystačia s len dvomi, prvé má však 10:21 a druhé 12:05. Ide tu sčasti aj o oprášenie staršieho materiálu, niečo je z roku 2012, niečo z 2018 a 0N0 sa na rozľahlých „hudobných lánoch“ oddávajú „droneniu“ nad industriálne zafarbenými doom/deathmetalovými riffmi, vťahujúcimi poslucháča ako pohyblivý piesok či asfaltové jazero, pričom sa v chladnej a temnej, záhadnej atmosfére rozlieha ťažký bolestný hrdelný rev sprevádzaný éterickými vokálmi z dimenzie, v ktorej nečaká nič dobrého. Ťažká, pomalá a drviaca hradba harmonizujúcich i disharmonizujúcich gitár, sprevádzaná ruchmi, taká je prvá skladba, druhá je naopak rýchlejšia, zúrivejšia, aby ešte pred polovicou prešla do skoro príjemnej, upokojujúcej náladovky. Po nej opäť výprask a záverečná pasáž vás nechá rozplynúť sa vo voľnejšom, ale opäť len zlovestnom duchu. V žánri „metal, ktorý neomieľa pradávne vzorce, ale snaží sa kamsi posúvať“ je toto splitko vydarené hudobne, zvukovo i graficky a vzhľadom na limitovaný náklad je aj pomerne exkluzívne.
8 / 10
Vydáno: 2019
Vydavatel: The House Of What You See
Stopáž: 42:25
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, tlak a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Další alternativa pro příznivce BORKNAGAR je tato parta z Rocky Mountain. Sice nic převratného, ale jízda je to patřičně ostrá i melodická, plná hezkých momentů a přesvědčivé instrumentace. I střídání growlingu a čistého vokálu je namixováno s přehledem.
Páni muzikanti, hoďte tam něco svižného a veselého, kytary ať závodí s klávesami. Dobré, to je ono. Trochu kýčovité jak ti Taliáni STAMINA. A kdo je ten starý pěvec v novém čepci? Ale, nebyl on u ROYAL HUNT? Dobře jste to skloubili, radost poslechnout.
V pátek nás čeká masivní exploze v podobě novinky německých kanonýrů, to se cítím oprávněn tvrdit už na základě luxusního čtyřpísňového EP, které obsahuje ten nejlepší melodický black / death s hnilobným pachem obinadel a lidského masa. Fans do haptáku!
A jsou zpět. Po dekádě odmlky. Opět rozjuchaní, lehce infantilní, ale hlavně maximálně kreativní a hraví. Deska, u které se prostě nejde nepohupovat do rytmu. Je v tom nezbedná nakažlivost.
Řecký instrumentální postrock, jenž koketuje s blackgazem, ambientem i cinematickou hudbou, který se nebojí ani klávesových ploch a piana. Fascinující vizuál skvěle odráží znepokojivost a melancholičnost jejich hudby.
Další španělský příspěvek do už nyní bohaté nadílky výborných doom metalových nahrávek letošního roku. „Espectres“ je klasický, dřevní a čistý doom, přesto stále velmi emotivní a prodchnutý krásně ponurou atmosférou.